let
Vážky v ČR
druhů ve světě
Z řádu vážek žijí v ČR zástupci těchto rodů:
Stejnokřídlice – motýlicovití, šidélkovití, šídlatkovití
Různokřídlice – šídlovití, páskovcovití, lesklicovití, klínatkovití, vážkovití
Proč převážně vážky?
Dobrá otázka, kterou si kladu často i já sám. Když jsem jako kluk začal fotit, bylo to v zoo. Zvířata mě vždy fascinovala. Když jsem byl starší a pořídil si svou první digitální zrcadlovku Nikon D50, tak jsem s ním nejvíce coural kolem rybníků a snažil se něco kloudného vyfotit. Jelikož jsem měl tenkrát jen základní objektiv, tak moc čarovat nešlo, vše co bylo dál jak 3 metry bylo tabu. Zjistil jsem, že k vážkám se lze přiblížit s opatrností na pár centimetrů a tak vznikly moje první fotky vážek vůbec. Vyfotil jsem tedy několik vážek, které mě na fotkách hned učarovali, až mi to zůstalo dodnes. Fascinuje mě tenhle nejstarší hmyz na naší planetě. Jeho způsob života, lovu a to, jak je každý druh jiný. Kdo vážky pozoruje delší dobu, tak dokáže i na větší vzdálenost trefit, jaký druh to tam poletuje. Nejraději fotím šídla a šídlatky. Líbí se mi jejich barevnost. Šídlatky se fotí relativně snadno a u šídel je zase výzvou každá lepší fotka.
Čím se dají vážky fotit?
Většinou se mě fotografové ptají, čím vážky fotím. Paradoxně je to zajímá víc, než to, jak je fotím.
Vážky můžete fotit téměř jakýmkoliv objektivem. A tím jakýmkoliv myslím opravdu jakýmkoliv. Na vážky sedící na vegetaci je ideální objektiv od 24-300mm s tím, že je důležité si u něj pohlídat min. zaostřovací vzdálenost = čím kratší, tím lepší. Na letovky je pak ideální 200-400mm – já používám starší verzi Nikonu 300mm f4 bez VR, jelikož mám stabilizaci v těle fotoaparátu.
Tento starší objektiv používám stále častěji. Stabilizaci netřeba a ostrostí se mu mnohdy nevyrovnají novější a dražší modely. Má krátkou min. zaostřovací vzdálenost kolem 1,45m (nové 300mm f2.8 s VRII mají 2,3m), tudíž není problém fotit vážky a mít je na fotce v rozumné velikosti bez výřezů. Světelnost f4 bohatě stačí na odpíchnutí objektu od pozadí. F2.8 by byla lepší, ale cenově se mi to nevyplácí
NIKKOR Z MC 105mm f/2.8 VR S je famózní objektiv, který nebudu nijak rozepisovat. Kdo má zájem, najde si info na stránkách Nikonu. Nic lepšího jsem v ruce nedržel. Brilantní kresba, ostrost, přesnost AF, hladké ostření (které jde i nastavit s reverzním chodem), možnost změny clony bezhlučně, kroužkem na těle. Ochrana optických členů, prachotěsnost atd.
Jak fotit vážky?
Dobrá otázka. Až mi na ni někdo odpoví 100% dobře, budu velmi vděčný. Stejně jako u všeho, platí zejména to, jaké fotky se líbí vám. Nejspíše pak budete vážky stylizovat na fotkách podobně. Obecnou radu typu „fotit hlavně brzy ráno“ se dočtete asi všude. Pokud budete mít štěstí na ranní rosu a vstanete tak ve 4 ráno a pak budete hledat někde na palouku jehlu v kupce sena, pak máte štěstí. Já tenhle styl focení vydržel asi 2 roky než mi došlo, že je to naprostá ztráta času, protože stejné fotky (tedy akorát bez rosy), nafotíte v jakoukoliv denní hodinu.
A jak ty potvory fotit? S opatrností, trpělivostí a s plížením jako šelma za kořistí. Některé druhy se moc neplaší, jiné je peklo načapat v klidu. Absolutně už jsem ztratil trpělivost fotit třeba krásné motýlice – sednou si klidně vedle vás, ale jak se pohnete, tak hned uletí. Letovky jsou taky o nervy, ale tam to za ten výsledek stojí. No a když je skvělé světlo – osobně mám raději na focení vážek dny bez slunce, pak si rád vyfotím i druh, který mám nesčetněkrát.
Letovky
Vážky v letu – disciplína, kterou ovládnete jen s velkým nervovým vytížením. Návod na to, jak fotit vážky v letu nemám. Někdy fotím na AF, někdy na MF, ale vesměs je vždy špatně to, co tam mám momentálně nastaveno. Ideální je se hodit do klidu a sledovat, jak vážka lítá a potom se pokusit ji zaostřit. Nejlepší je pak fotit vážku tam, kde létá sama nebo jich není moc. Pokoušet se o letovky tam, kde se ve vzduchu nahání 20 kusů tří různých druhů, to prostě nejde nebo jen s velkým štěstím.
Jak šel čas
Jak jsem už psal, první focení vážek bylo vždy brzy ráno. Vše bylo jinak a času na tuhle zábavu bylo dost.Tomu už tak dávno není a z focení vážek se stalo jen občasné povyražení.
Prsačky, focení bez nich prostě nešlo. Kdejakou louži jsem prolezl zalezlý v gumových prsačkách, které jsem nesundával, ani když jsem vylezl fotit mimo vodu. Co v nich člověk vypotil litrů vody, ani nechci pomyslet. Každopádně to už je taky minulost. Prsačky letěly do popelnice, ranní vstávání nepřipadá v úvahu. Do vody vlezu, jak jsem a pokud je extra špinavá, tak do ní prostě nejdu a čekám na jinou možnost. Přesto se mi zdá, že čím méně jsem tomu propadlý a nehrotím kdeco, tak se mi fotí líp a i se mi zdá více daří. Takže, kdo chce fotit, jak vážkařská příručka praví, tj. vstávat brzy ráno, navléct se do prsaček a šup pak do vody, tak gratuluji, ale mě už takhle neuvidíte 😀
Vážky jsou velmi zajímaví tvorové. Co mě na nich fascinuje a proč je rád fotím je fakt, že ke spoustě z nich můžete přiblížit na dotek. Nejsou výjimečné ani momenty, kdy vám vážka sedne na prst a zvědavě si vás prohlíží. S trochou vědomostí a opatrnosti můžete být s tímto jinak plachým a rychlým letcem v úžasném kontaktu. To je to, co mě na tom baví a proč nefotím víc třeba savce nebo ptáky. Je to ta možnost se za určitých okolností podívat do očí tvora, který tu žije miliony let, doslova z pár centimetrů. A když vezmete fakt, že je to tvor, který každému z nás připadá při tom všem létání tak vzdálený, je to opravdu hezký pocit.
Spousta lidí vnímá hmyz jako něco obtěžujícího. Pro moderního člověka je to jen fuj a ble. Hmyz má ale svou roli v přírodě a ta role je možná ta úplně nejdůležitější. Na hmyzu je závislý život úplně všech. A vážky? Ty jsou v tomhle hmyzím světě jedni z vrcholných predátorů. Jejich život probíhá mnohem déle ve vodě, v podobě velmi dravých larev než na souší jako létající lovci, jak je většina z vás zná. Jejich svět je kouzelný, pestrý a tvrdý, stejně jako život kohokoliv v divoké přírodě. Jsou to neúnavní lovci a dokáží celé dny střežit své teritorium. Samci si hlídají samičky před ostatními samci a svádějí o ně tuhé boje. Samičky většinou žijí skrytě, jelikož jejich konec může velmi často přijít právě díky touhám samců o páření.
lovci na prvním místě
Nejvyvinutějším smyslem vážek je zrak. Oči jsou složené z jednotlivých oček (tzv. omatidia), kterých může být u velkých druhů šídel až 30 000. Oči vážek dokáží rozpoznat polarizované světlo odražené vodní hladinou, díky čemuž dokáží spatřit vodní plochu z velké vzdálenosti bez ohledu na to, jak malá je. Vážky jsou navíc velmi obratnými letci. Jejich křídla kmitají více než třicetkrát za sekundu a umějí létat rychlostí až 60 km/h. Vážky umí velmi hbitě zatáčet či dokonce létat pozadu.
Kombinace vynikajícího zraku a rychlosti z vážek dělá výkonné lovce. Dospělci loví ve velké rychlosti za letu nebo z pohodlí úkrytu břehové vegetace. Opravdovými predátory jsou ale rozhodně larvy vážek žijící pod hladinou. Ty se živí vším, co se ve vodě hýbe – vodním hmyzem, ale i drobnými pulci nebo rybím potěrem. Larvy vážek jsou na lov vybaveny doslova smrtící zbraní, tzv. vystřelovací maskou, kterou mohou vystřelit až o polovinu délky svého těla. I to bývá důvod konkurence mezi některými druhy vážek. Například šidélka kroužkovaná (Enallagma cyathigerum) napadají samičky šídel královských (Anax imperator), jelikož larvy těchto šídel jsou velmi dravé a velkou část jejich potravy tvoří právě larvy mnohem menších šidélek.
Výzkumy ukázaly, že úspěšnost jejich lovu je až pětadevadesát procent. Protože pohánět poměrně těžké tělo a masivní létavý aparát vyžaduje velké množství energie, jsou vážky nuceny ulovit například stovky komárů za jediný den, jinak hynou hladem.
Aktivita většiny našich druhů je nejvyšší za teplého, slunečného počasí. Ideální je jasno, bezvětří a teplota alespoň 17 °C ve stínu. V tropech však žijí druhy, které létají i za tmy.
Prckové i obři hmyzí říše
Rozměry vážek v ČR jsou různé. Nejmenší šidélko lesklé (Nehalennia speciosa) má pouhých 2–2,5 cm. Opakem jsou pak samičky páskovců (Cordulegaster) s délkou až 9 cm a rozpětím křídel 10,5 cm, které zároveň patří mezi největší vážky celé Evropy.
Největší žijící vážky světa žijí v tropech střední a jižní Ameriky a dosahují délky až 20 cm. Oproti pravěkým velikánům známým z kreseb Zdeňka Buriana jsou však stále trpaslíky. Největší nalezené fosilie vážek rodu Meganeura totiž dosahovaly rozpětí křídel až 75 cm. Dnes by však takoví obři nepřežili. Pravěké vážky totiž dosáhly svých gigantických rozměrů díky větší koncentraci kyslíku v tehdejší atmosféře (až 35 % oproti dnešním 21 %). Ta umožnila účinnější fungování hmyzích vzdušnic (trubicovité dýchací orgány vedoucí kyslík až k jednotlivým buňkám), které tak vážkám umožnily „udýchat“ mnohem větší tělo. Kyslík se mohl vzdušnicemi dostat dále v potřebných koncentracích, a tak mohly i vážky dorůst větších rozměrů.
život
Život vážek začíná vajíčkem, které samice naklade do vody nebo její těsné blízkosti, některé druhy při kladení sestupují pod vodní hladinu. Z vajíčka se vylíhne larva (tzv. nymfa, najáda). Larvy vážek jsou podobně jako dospělci dravé. Svým důmyslným lapacím ústrojím, vymrštitelnou maskou, chytají vše, co jim přijde do cesty – od vodního hmyzu až po drobné pulce nebo rybí potěr. Ve vodě rostou, a proto musí opakovaně svlékat svou vnější kostru. Mohou se vyvíjet až pět let. Poté larva vyleze z vody, přichytí se k pevnému podkladu, přímo k půdě či k vegetaci, a vylíhne se z ní dospělec.
Kuklu bychom však u vážek hledali marně. Podobně jako např. jepice, pošvatky nebo saranče patří vážky mezi hmyz s proměnou nedokonalou, čili po posledním svlékání larvy se líhne přímo dospělec. Dospělé vážky nežijí v našich podmínkách zpravidla déle než dva měsíce. Poslední druhy na podzim s příchodem mrazů hynou a zimu přečkávají pouze larvy pod vodou. Výjimku tvoří šídlatky rodu Sympecma, které přezimují v úkrytu i jako dospělci. Při teplém počasí se s nimi můžeme v přírodě setkat již v únoru. Dospělci se pak dožívají až deseti měsíců.
Zajímavosti o vážkách
Jsou schopny pohybovat každým z křídel zvlášť a libovolně
Jsou nejrychleji létajícím hmyzem
Jsou schopny vnímat ultrafialové světlo
Dokáží ulovit pavouka z jeho vlastní sítě
Nejspíše jsou hluché
Jejich hlava se může otáčet jakýmkoli směrem a vidí několika směry současně, a to i dozadu
Jejich účinnost lovu dosahuje 95 %.
Největší zástupci vážek se dožívají až 7 let
Samice vážky je větší než samec
S neuvěřitelnou přesností jsou schopny předpovědět směr úniku kořisti
Jsou schopny zničit velké množství krve sajícího hmyzu
Velké vážky mohou lovit včely nebo vosy
Větší druhy mohou kousnout i člověka
Mají 3 páry nohou, ale neumí chodit – nohy používají jen k uchycení se na zemi či k vegetaci
Larvy žijí ve vodě 1 až 5 let
Pokud vás to zajímalo a dočetli jste až sem, pak jsem moc rád a snad jste alespoň trochu nasáli mojí úctu a obdiv k tomuto nádhernému druhu hmyzu. Někdo obdivuje psy, medvědy, vlky, orly a já vážky. Oproti všemu tak malý tvoreček, na jehož křídlech, podobně jako na křídlech včel, stojí naše planeta, náš život. Protože to nejdůležitější začíná odjakživa od toho nejmenšího a často dosti přehlíženého. Dokud bude na naší planetě hmyz, máme naději. Vážky jsou indikátorem kvality biotopu. Tam, kde člověk zasáhl až příliš, některé druhy už neuvidíte a nejspíše neuvidíte žádný. Za tu dobu, co vážky fotím jsem viděl už hodně zdevastovaných rybníků, říčních koryt nebo potoků. Posečené břehy potoka, kde byla ponechána posečená vegetace hnijící ve vodě a na místě, kde se proháněli páskovci už nenajdete nic krom komárů a much. Lidé by se měli naučit jednat tak, aby byli s přírodou v symbióze, ne aby ji utlačovali k obrazu svému.
Kurz focení vážek
Jde o velmi ojedinělý kurz focení, který nedělám nijak plánovaně a je jen pro opravdové nadšence. Možnost kurzu je kdykoliv v období, kdy vážky létají.
Kurz je za 5000 Kč a je celodenní. Věnovat se vám budu od 6 – 18 hodin a objedu s vámi tolik lokalit, kolik stihneme.
Ideální je pro fotografy s odpovídající technikou – není nic horšího než nadšený fotograf, který si zaplatí kurz a poté zjistí, že je omezený technikou. Dále také pro ty, kteří teprve sbírají zkušenosti s focením jako takovým. Pomohu vám s vysvětlením technických pojmů atd.
Jako mé reference mohou sloužit jen a jen mé fotografie. Na kurz nikoho nenutím, reklamu si nikde nedělám a tak věřím, že jej objeví lidé jen s opravdovým zájmem.
Mým cílem je naučit vás fotit logicky a ne dle příruček. Pokud proklouznete do tajů fotografie, pak vám bude jasné, kdy má cenu fotit a kdy ne. Kdy nastavit jakou clonu, ISO, kdy ostřit manuálně a kdy na AF atd. atd. Vše musí být intuitivní a sladěné. Jen tak budete mít radost z focení a nebudete otroky parametrů a technických blábolů.