Helgoland 2013

Když vám příroda utne plány

Helgoland a Düne. ráj, který češi neznají. Nebo ano?

Malé ostrovy ležící v oblasti Pinnenberg ve spolkové zemi Šlesvicko – Holštýnsko jsou domovem dvou druhů tuleňů a několika druhů vodního ptactva.

Německo nebylo vždy vlastníkem tohoto strategicky významného souostroví. V minulosti patřilo Dánsku jako součást Šlesvicka. Od r. 1807 pak Velké Británii. Roku 1890 byly ostrovy díky Helgoland-zanzibarské smlouvě vyměněny Velkou Británií za tropický ostrov Zanzibar u Tanzanie. Po II. světové válce byl Helgoland využíván britským letectvem jako cíl cvičných náletů. Civilní obyvatelstvo se zde usídlilo až kolem r. 1952.

Na ostrovy se lze dostat buď lodí např. z přístavu v Cuxhavenu nebo letecky. Ubytovat se lze na větším Helgolandu nebo v chatkách přímo na menším Düne. Většina lidí ale volí ubytování na Helgolandu a následně přepravu čluny na Düne, kde tuleni žijí. Uvidíte zde tuleně kuželozubé a tuleně obecné. Tuleň kuželozubý může dorůst až 3,5m a překročit váhu 300kg. Pod vodou vydrží lovit zhruba 20 minut. Menší tuleň obecný pak dorůstá do 2m a váží do 170kg, pod hladinou dokáže lovit kolem 5 minut.

Tuleně zde hlídají strážci a rozhodně nemůžu říct, že by byli zrovna milí. Podle ksichtu vás buď buzerují nebo nechají být. Zatímco německy mluvící obyvatelé strkají objektivy před čumáky tuleňů, vám vyčiní, když jdete na 2 metry. Výjimkou nejsou ani fotografové, kteří byli z ostrova vyloučeni pro nevhodné chování. Na druhou stranu je fakt, že spousta lidí se tu chová jak v zábavním parku a nerespektují, že se pohybují v kolonii volně žijících zvířat, která potřebují svůj klid a respekt. Rozhodně neplatí, že je tuleň jen líná hrouda sádla válící se na písku. Jsou odtud známy i případy nepěkných útoků a pokousání, když hloupí turisté podcenili kontakt s těmito divokými zvířaty. My tu byli v době, kdy na svět přicházela mláďata a spousta tuleních matek tu pečovala o svá narozená mláďata z nichž některá byla na světě jen pár hodin a na bříšku jim byl stále vidět zbytek pupeční šňůry. Samice se tak chovali logicky velmi neklidně a ta hejna fotografů, hlučících a nevychovaných turistů byla oporavdu na pováženou.

A co se týká naší cesty na Helgoland, tak jsme si jí naplánovali asi v nejhorší možnou chvíli. Na Skotsko, Severní moře, Skandinávii a východní Evropu měl udeřit orkán Xaver….

Plavba po moři s orkánem v zádech

Aneb, když se snažíte připravit na svou první plavbu po moři a příroda vám to pěkně opepří.

Kdo nikdo neplul lodí na moři delší trasu, pak asi pochopí moje obavy. Jsem typ člověka, který se kdejaké pouťové atrakci vyhne obloukem. Zda budu mít mořskou nemoc byla spíš jistota, ale všichni mě uklidňovali, že to tak strašný nebude. V partě jsem nebyl sám, kdo nikdy neplul, ale asi jediný, kdo měl problém s podobnými situacemi. Každopádně loď vyplula, zaujmuli jsme místa v podpalubí u stolečku a tradá na moře. Cesta byla relativně klidná, chvilku….pak se náhle ukázala síla orkánu, kvůli kterému nejdříve neměla loď ani vyplout a moje noční můra začala pomalu nabírat spád. Loď se kymácela ze strany na stranu, najížděla na vlny a následně z nich prudce sjížděla, jak na horské dráze, ale OK. Kupodivu jsem to ještě dával. Pak jsem dostal skvělý nápad, jít se podívat na palubu, jak to tam vypadá a nadechnout se čerstvého vzduchu. Drápal jsem se po schodech držíc se všeho, čeho se po cestě dalo chytnout, až jsem se objevil ve dveřích na palubu. No, a pak už mělo všechno rychlý spád. Loď se kymácela sem tam, vlny přetékaly přes palubu a vítr fičel jak ve špatném filmu. Najednou se mi udělalo tak zle, že to nikomu nepřeju. Instinktivně jsem utíkal co nejníž to šlo a záchrana! Našel jsem toalety. Ignorujíc nataženou dlaň kohosi, kdo žádal asi nějaký cent za WC jsem vrazil do prvních dveří a v objetí nerezové toaletní mísy a opakující se hláškou „scheize“ z vedlejší kabinky jsem zdárně doplul až do přístavu na Helgolandu.

Celý den jsem pak proležel v posteli, zatímco ostatní pluli ještě na krátké focení na Düne. Následující den se na Düne nemohlo. Celý den bylo doporučeno nevycházet, což jsme ignorovali a prošli celý ostrov Helgoland, který bičoval silný vítr a do útesů a mol narážely obrovské vlny. Další den svitla naděje a nakonec byl povolený vstup na Düne. Nasedli jsme do člunu a hurá za tuleni. Bohužel obrázek na Düne nebyl zrovna pěkný. Plno potlučených a zraněných zvířat, pár mrtvých mláďat. Orkán si v tulení kolonii vybral svou daň a mé focení se tak neslo ve velkém respektu, pokoře a obdivu k těmto tvorům. Fotil jsem necelý jeden den. Nejdřív jsme se brali o povolení na ostrov plout a poté člověk váhal, zda má vůbec fotit. O tuleně se tu ale starali strážci. Počítali mladé, odstraňovali škody a tak jsem se snažil se chovat alespoň tak, abych jim nepřekážel a neotravoval tuleně samotné.

Až 50000 metrů krychlových písku bylo během řádění orkánu odneseno zpět do moře. S tímto pískem byla stažena i mláďata, která se včas nestihla ukrýt ve vnitrozemí. Ze 141 narozených mláďat jich bylo nalezeno 94. Jen 5 mláďat z těch, které orkán oddělil od matek se povedlo zachránit.

 

error: Content is protected !!