Medvědice a 4 medvíďata

Zaří 2024 jsem po dlouhé době využil k cestování s dalšími fotografy, které pořádal náš skvělý fotograf Ondřej Prosický a vydal se s ním poprvé na pozorování medvědů ve Wild Brown Bear Oy – Bear Centre, blízko osady Vartius, asi 2,5 km od hranic s Ruskem.

Nikdy jsem netoužil fotit medvěda v divoké přírodě, ale když jsem viděl tu nádhernou finskou přírodu na Ondrovo fotkách, řekl jsem si, že tohle musím prostě vidět taky. Ať už jde o focení rybek pod mořskou hladinou, vážek v cizích zemích nebo nečekané nalezení kolibříka v USA, či náhle objevení se uprostřed stáda jelenů wapiti na oregonském pobřeží, to vše má své kouzlo, své emoce a jde vždy o nádherný prožitek a spojení s přírodou. Nikdy nesrovnávám co bylo lepší, vše má své jiné a jedinečné kouzlo. A focení medvědů z krytů mělo stejně tak svoji ojedinělou chuť emocí od frustrace po radost a nadšení.

Za medvědy jsme to brali vzduchem z Prahy směr Helsinky, zde přestup na Kajaani a odtud smluveným svozem přímo do Bear Centre. Vše přes ubytování, stravu atd. naprosto v pohodě. Vyzdvihnout ale musím jídlo. Tak dobře jsem se v žádném dovolenkovém resortu, hotelu atd. nenajedl. Paní, co tu vaří, to tu celé organizuje pevnou rukou, ale v kuchyni je prvotřídní a přesně se trefila do mých chutí. Fotí se z placených krytů a nutno podotknout, že ne všechny jsou fajn. Ale to musí každý posoudit s ohledem na svou techniku, pohled na věc a štěstí. Kdybych sem příště letěl znovu, tak přesně vím, kam chci a kam už ne.

Když poprvé fotíte z krytu zvířata, která vidíte v divoké přírodě poprvé, tak je jen na vás, jak se s tím poperete a jak svoje schopnosti využijete.

Nikdy jsem si jako fotograf nenechával radit, nikdy jsem se od nikoho neučil jak a co dělat. Na vše jsem si tak nějak přišel sám a vše dělám po svém. Nejedu v žádných moderních trendech focení, ani se nekoukám na známé fotografy a nesnažím se je kopírovat. Tady jsem ale tušil, že to bude na riziko a na náhodu. Bohužel jsem narazil na limity techniky. Ne snad, že by byla špatná, ale ukázalo se, že jedna stativová hlava je málo, stejně jako jedno tělo. Ideálně sem jet s dvěma těly a na každém mít jiné ohnisko, popř. zoom. Já fotil vše 500mm objektivem a plno obrázků mi uteklo. Kdo mohl tušit, že medvědi vám budou chodit přímo před nosem.

Třešničkou na pomyslném dortu byla medvědice se čtyřmi medvíďaty, která se objevila druhý den. Nejprve samice vedla svá mláďata lesem, daleko od krytů, až za jezírky. Pokukovali na volné prostranství skrz větve stromů a pomalu si to šinuli dál schovaní v porostu směrem doprava od našeho krytu, pak zahnuli v dálce směrem jakoby za nás a bylo ticho. Člověk zkoprní a zazoufá. Taková šance už nikdy nemusí přijít. Vidět medvědí mámu se čtyřmi mláďaty, to je podívaná, kterou nikdy nezapomenete. Seděl jsem v krytu, na foťáku listoval fotky medvědů v křoví, tak daleko, že i 500mm objektiv moc nepomohl (viz. první foto na stránce), zoufal si, jaká škoda, že prošli zrovna takhle, když…….za hlasitého brumlání najednou celá tlupa vyrazilo přímo napravo od našeho krytu a razila si cestu trávou přesně před naší boudu. Najednou byli všichni postupně na 3-10m od nás. A já nasazený 500mm objektiv a medvědi u nás tak ideálně na sklo 35-70mm. Co s tím no, cvakal jsem a komponoval, co mi síly stačily. A snad z toho snažení něco bylo. Víc jsem udělat nemohl. Měnit objektiv, dělat při tom rámus atd., to jsem si v téhle situaci nedovolil. A tak mě uklidňuje pocit, že to co není na fotkách a zde na webu, zůstane v mé hlavě. Vzpomínky na první pozorování medvědů v divoké přírodě, okořeněné starostlivou a ostražitou medvědí mámou a jejími čtyřmi mláďaty. Mláďata, která čeká nebezpečná cesta životem, jak už to u medvědích mláďat bývá. A já chci věřit, že až se do Finska jednou možná vrátím, vyfotím si třeba i tyhle prcky znovu, ale už jako dospělé a krásné medvědy hnědé.

Po 4 nocích a z toho 3 v krytech to skončilo. Zůstalo nadšení, zklamání z promarněných příležitostí aj. pocity. Vesměs šlo o zážitek a zkušenost. Vím, že do Finska se nevrátím za rok nebo za dva, ale určitě se tam jednou rád vrátím a celé si to zopakuji. Možná už moudřejší a lépe připravený. 

Cesta domů byla téměř totožná, až na to, že jsme neletěli do Helsinek z Kajaani, nýbrž z Oulu. Na letišti jsem musel vypakovat 2 objektivy z přetíženého batohu do odbaveného kufru a frčelo se domů. 

A co mají ve Finsku fajn krom medvědů? Mají tam dobré pivo, dobré jídlo a skvělý karamel v čokoládě!