Kypr 2023

Ne jako fotograf, ne jako cestovatel, ale jako táta na rodinné dovolené bych vám moc rád ukázal pár fotek ze Severního Kypru a přihodím pár tipů kam se vydat na této, Tureckem ovládané části ostrova.

Tentokrát bych rád začal seznámením s ostrovem jako takovým. Od roku 1878 ostrov ovládali Britové. Když se jejich koloniální moc ve 2. polovině 20. století začala drolit, začali turečtí Kypřané usilovat o připojení k Turecku, zatímco řečtí politici žádali sjednocení s Řeckem. Vlády Řecka i Turecka tyto tendence podporovaly. V návaznosti na rozpoutané nepokoje Británie Kypru v roce 1960 udělila nezávislost. Dne 15. července 1974 se ujali moci řečtí nacionalisté a ve spolupráci s řeckou vojenskou juntou plánovali připojit Kypr k Řecku. Turecko reagovalo 20. července vojenskou invazí na severní Kypr. V roce 1983 turečtí Kypřané vyhlásili jednostranně samostatný stát, Severní Kypr. Jediný, kdo ho kdy uznal, však bylo Turecko. Situace zůstává předmětem trvalých sporů. Kyperská republika má de iure svrchovanost nad celým ostrovem a přilehlými vodami s výjimkou vojenských základen Akrotiri a Dekelia patřících Spojenému královstvíDe facto je pod správou Kyperské republiky kolem 59 % ostrova, 36 % plochy ostrova ovládají Turci, další 4 % jednotky OSN.

Takže jak se věci na takovém ostrově mají? Ostrov je rozdělen hranicemi. Jižní Kypr spadá pod Evropskou Unii a Severní de facto Turecku. Letiště je zde v Larnace a Nikosii. O dalších nevím. Mi přistáli v Larnace přímým letem z Prahy a poté jsme autobusem jeli do resortu Merit Cyprus Gardens na severní stranu přes hranice, kde nám prolustrovali pasy. Jako občan EU, který přistál na jížní straně můžete svobodně cestovat po celém ostrově.

Jezdí se zde vlevo, takže to s sebou přináší pro našince zvyklého na volant vlevo trochu nepříjemností, ale po ujetých pár kilometrech se vše vychytá a za 6 dní za volantem jsem neměl jediný problém, jediný karambol. Na kruháčích čučíte doprava, odkud dáváte přednost. Většina kruhových objezdů je tu dost velká a mají 2 pruhy – správně byste měli blikat doprava, pokud jedete ve vnitřním, tzv. objíždíte a poté doleva při výjezdu. Pokud jedete v levém, vnějším pruhu, dáváte blink jen při výjezdu – tento pruh je pro první a druhý výjezd. Blinkry tu ale moc nikdo neřeší, stejně jako předjíždění aj. Já měl auto s automatem, protože jsem neměl zájem se učit řadit levačkou. Blink je vpravo, stěrače nalevo. Pomalejší auta používají levý pruh, rychlejší vpravo – obráceně tedy než u nás. Předjíždí se tedy logicky pomocí pravého pruhu z prava. To je asi tak vše, tak šťastnou cestu. Auto nás vyšlo na 6 dní na 330 euro. Tankovali jsme 3x plnou nádrž, přiřemž benzín vycházel v přepočtu na cca 21 Kč/litr (u nás v tu dobu nějakých 39).

Po dobu, co jsme měli auto jsme si na kařdý den vymysleli trasu, dali si v hotelu snídani a vrátili se na večeři. Ta byla až do nějakých 10 hodin, takže jsme mohli být do západů slunce. Na každém rohu jsou malinké markety s jídlem nebo fastfoody, takže jsme se vždy měli kde najíst. Jen člověk musí vybírat, ne vše vypadá vábně na naše zvyklosti. Platit se dalo všude eury nebo kartou. Turecké liry jsme vůbec nepotřebovali.

Na ostrově je toho dost co objevovat. Jelikož šlo půjčit auto a udělat si dny dle sebe, nebrali jsme asi výlety od cestovky (vyšli by mnohem dráž) a i díky tomu jsme viděli místa, která na těchto výletech neuvidíte. Např. nádherné pláže i včetně Golden Beach, která je tahákem i výletů cestovek a která vůbec nestojí za návštěvu, více dále. Je tu spoustu starých opatství, klášterů, hradů, zřícenin či starších nebo novějších mešit.

Naše první cesta směřovala na východ ostrova, do nejméně osídleného a téměř pustého národního parku Karpaz. Pomyslnou vstupní branou je městečko Dipkarpaz (řecky Rizokaprpaso), ož je nejsevernější a zároveň nejvýchodnější město na Kypru a vstupní brána do národního parku. Žijí zde pospolu jak řečtí, tak turečtí Kypřané, kteří se věnují poklidnému venkovskému životu daleko od turistického ruchu. Navštívit zde můžete kostel sv. Synesiose a místní mešitu. Prošli jsme se tu, nakoupili nějaké suvenýry v krámku vedle velkého parkoviště a jeli dál směrem na východ za místním lákadlem zejména pro děti, divokými oslíky. Osli tu nejsou od pradávna a nebyli součástí zdejší přírody. Divocí osli na Kypru jsou pozůstatkem invaze Turků z r. 1974. Jejich původními vlastníky byli farmáři, kyperští Řekové. Ti při úprku před tureckými vojáky na jih, nechali svoje ušáky napospas osudu. Osli a snaha zdejších lidí udělat z území chráněnou rezervaci, se stávají pro ziskuchtivé developery překážkou. Pozorovat to lze i na tom, že území, kde se osli pasou, jsou systematicky vypalována. I my jsme cestou pár takových míst zahlédli. Ve válkou rozděleném Kypru se osli stali v poslední době symbolem sjednocení. Mládež z obou stran hranice je s určitou nadsázkou prohlašuje za prapůvodní „Kypřany“, kteří mají nárok do zdejšího života co mluvit. Osli se tak stávají symbolem a nadějí na mírové řešení konfliktu a lepší budoucnosti tohoto regionu. Cestou na východ jsme se setkali s 3 oslíky, kteří nám zahradili cestu a mi je naládovali vší mrkví, kterou jsme s sebou vezli. To jsme ale netušili, že za hranicemi parku bude doslova osel na oslovi. Je jich tu několik a všichni už mají naučenou taktiku, kdy vám doslova čelem napochodují před auto a vy jste nuceni zastavit. Místní to občas sledují nerudně a na všechna ta zastavená auta s turisty, kteří tak na dlouhé minuty blokují cestu se dívají dost nepříjemně. Tímto směrem jsme se vydali poslední den s autem ještě jednou a zajeli dál než k Apostolos Andreas Monastery, až na samotný východní cíp a zde se vykoupali v nádherné zátoce, kde jsme byli úplně sami a pár oslíků na kopci nad námi. S dětmi trochu boj slézt dolů po srázu, ale nejsme žádní hoteloví polehávači, tak to s trochou opatrnosti šlo. Karpaz také láká na světově oceňovanou Zlatou pláž – Golden Beach, která je považována za jednu z nejkrásnějších pláží na světě. Pláž je dlouhá zhruba 4km a její duny se táhnou až 500m do vnitrozemí. Návštěva byla díky pověsti povinnost, koupání a pobyt na ní nuda. Jen písek, teplá voda a žádný život v ní. Jeden človíček tu půjčuje lehátka za nějakých 10 euro. Pro turisty, kteří nehledají nic navíc a jsou spokojeni s tím, že s sebou plácnou u vody na lehátko je tahle pláž asi prima, pro nás ne. 

Krásné koupání a super pro šnorchlování je pak na Alagadi Beach 1 a 2 – někdy označována jako Turtle beach. Krásná voda, pestrý život ve vodě – viděl jsem tu spoustu ryb, perutýna, různé druhy krabů nebo hvězdic aj. Další pláž, kterou jsme navštívili byla Caretta Beach, kde jsme se nekoupali, i kdyý místní ano. Bylo tu relativně chladno na teploty, které byli jinde na ostrově a moře nádherně rozbouřené – po celé pláži pak klícky chránící vajíčka karet před poničením.

Všechna tato místa jsou většinou dostupná po pěkných silnicích, ale jinam musíte po pěkně terénních cestách a proto sem ani moc turistů nemíří. Je to ale dobře, je fajn být na nádherných místech, která si drží svou divokostí masy turistů a potenciálních vandalů stranou.

Když si vezmu cesty na některé z hradů, které jsme vyjížděli malým osobáčkem, nemyslím, že by to někdo další chtěl podnikat. Na jedné s cest vysoko v horách probíhala nějaká stavební úprava a dělníci místo, aby nás vypakovali (jelikož jsme se dozvěděli, že na hrad vede již jiná, nová cesta jinde), tak nám uhli s technikou, odkopali kameny a mi s vděkem jeli dál.

 

Z hradů jsme viděli Buffavento Castle kam vede od parkoviště krásný výstup, který vám dá malinko zabrat. Ale vyšli to naše děti 5 a 3 roky, takže to dá každý. Poslední úsek až na samý vrchol jsem už ale šel sám, ten je po rozpadlých prudkých schodech s rozbitým zábradlím a různými propastmi, takže jsme nechtěli rizkovat. Buffavento je impozantní křižácký hrad umístěný na vrcholu kopce v pohoří Kyrenia 950 m nad mořem. Původně byl vystavěn v místě Byzantské strážní věže střežící před Arabskými nájezdy. Říká se, že Byzantský král Isaac Comnenus sem uprchl, když Richard Lví srdce dobyl roku 1191 ostrov. Hrad nakonec vydal a za dob Lusignanských králů byl využíván jako vězení. V Benátském období byl hrad opuštěn a postupně chátral. Při katastrofálním požáru roku 1995, během něhož shořelo 16 000 akrů okolního lesa, ho jen těsně minulo zničení.

Další hrad Kantara Castle je nejníže položený ze tří velkých křižáckých hradů v pohoří Kyrenia na severu Kypru a také je nejsnadnější se k němu dostat. Autem dojedete přímo k němu na malé parkoviště. Hrad byl postaven na počátku křižáckého období. V době Benátského útoku se Kantara stala útočištěm mnoha uprchlíkům. V klidnějších časech sloužila Lusignanským králům jako výchozí bod k výpravám do blízkých hor na lov leopardů. Hrad byl nakonec vzat Benátčany a definitivně opuštěn roku 1525 pro svou zastaralost.

Určitě ale nejzajímavější a nejlákavější je zřícenina hradu Saint Hilarion, který údajně inspiroval i samotného Walta Disneyho v animované pohádce Sněhurka a 7 trpaslíků, se rozprostírá ve výšce 732 m. n. m a jedná se o jednu z nejzachovalejších zřícenin hradu na světě. Jeho neuvěřitelná rozsáhlost a dochovanost vám doslova vyrazí dech. Zříceninu hradu Saint Hilarion naleznete v severní části Kypru. Hrad chránil Kypr před nájezdy pirátů a dalších dobyvatel. V době třetí křížové výpravy se hradu zmocnil anglický král Richard Lví srdce, po něm vládu nad Kyprem převzal francouzský rod Lusignanů.

Další s krásných hradů je hrad Kyrenia (turecky Girne Kalesi), kde můžete ve zdejším Muzeu vraků vidět pozůstatky řecké obchodní lodi ze 4. století př. n. l., jednoho z nejstarších plavidel, která kdy byla nalezena, spolu s jejím nákladem. První historická zmínka o hradu pochází z roku 1191, kdy jej anglický král Richard I. dobyl na své cestě ke třetí křížové výpravě porážkou Isaaca Comnena. Účel hradu byl vždy výhradně vojenský. Hrad byl několikrát obležen. Útok Janovčanů v roce 1373 hrad téměř zničil. Čtyřleté obléhání v 15. století pak přimělo nešťastné obyvatele k pojídání myší a krys. V roce 1489 Benátčané ovládli Kypr a v roce 1540 hrad rozšířili a dali mu dnešní podobu. Hlavní změny, jako přidání silných zdí a střílen pro děla, byly přizpůsobení změnám ve válčení ve formě dělostřelectva se střelným prachem. Uvnitř hradu postavili obrovské dlouhé rampy, aby bylo možné vytáhnout děla na hradby.

error: Content is protected !!