Historie

Tentokrát bych rád začal seznámením s ostrovem jako takovým. Od roku 1878 ostrov ovládali Britové. Když se jejich koloniální moc ve 2. polovině 20. století začala drolit, začali turečtí Kypřané usilovat o připojení k Turecku, zatímco řečtí politici žádali sjednocení s Řeckem. Vlády Řecka i Turecka tyto tendence podporovaly. V návaznosti na rozpoutané nepokoje Británie Kypru v roce 1960 udělila nezávislost. Dne 15. července 1974 se ujali moci řečtí nacionalisté a ve spolupráci s řeckou vojenskou juntou plánovali připojit Kypr k Řecku. Turecko reagovalo 20. července vojenskou invazí na severní Kypr. V roce 1983 turečtí Kypřané vyhlásili jednostranně samostatný stát, Severní Kypr. Jediný, kdo ho kdy uznal, však bylo Turecko. Situace zůstává předmětem trvalých sporů. Kyperská republika má podle práva svrchovanost nad celým ostrovem a přilehlými vodami s výjimkou vojenských základen Akrotiri a Dekelia patřících Spojenému království. De facto je pod správou Kyperské republiky kolem 59 % ostrova, 36 % plochy ostrova ovládají Turci, další 4 % jednotky OSN.

A jak se věci na ostrově mají? Ostrov je rozdělen hranicemi. Jižní Kypr spadá pod Evropskou Unii a Severní de facto Turecku. Letiště je zde v Larnace a Nikosii. O dalších nevím. My přistáli v Larnace přímým letem z Prahy a poté jsme autobusem jeli do resortu Merit Cyprus Gardens na severní stranu přes hranice, kde nám prolustrovali pasy. Jako občan EU, který přistál na jížní straně můžete svobodně cestovat po celém ostrově.

Jezdí se zde vlevo. Pro někoho, kdo takhle nikdy neřídil, jako jsem byl já, to může být trochu stresující. Po pár ujetých kilometrech se ale vše srovná a za 6 dní za volantem jsem neměl jediný problém či jediný karambol ani v ulicích měst, kde se moc na předpisy nedbá. Na kruhových objezdech čučíte doprava, odkud dáváte přednost. Většina kruhových objezdů je tu dost velká a mají 2 pruhy – správně byste měli blikat doprava, pokud jedete ve vnitřním, tzv. objíždíte a poté doleva při výjezdu. Pokud jedete v levém, vnějším pruhu, dáváte blinkr jen při výjezdu – tento pruh je pro první a druhý výjezd. Blinkry tu ale moc řidičů neřeší, stejně jako předjíždění aj. Já měl auto s automatem, protože jsem neměl chuť se k tomu všemu ještě učit řadit levou rukou. Blinkr je vpravo, stěrače nalevo. Pomalejší auta používají levý pruh, rychlejší vpravo – obráceně tedy než u nás. Předjíždí se tedy logicky pomocí pravého pruhu zprava. To je asi tak vše, tak šťastnou cestu. Auto nás vyšlo na 6 dní na 330 euro. Tankovali jsme 3x plnou nádrž, přičemž benzín vycházel v přepočtu na cca 21 Kč/litr (u nás v tu dobu nějakých 39Kč).

Po dobu, co jsme měli auto jsme si na každý den vymysleli trasu, dali si v hotelu snídani a vrátili se na večeři. Ta byla až do nějakých 10 hodin, takže jsme mohli být do západů slunce na cestách. Na každém rohu jsou malinké markety s jídlem nebo fastfoody, takže jsme se vždy měli kde občerstvit. Jen člověk musí vybírat, ne vše vypadá vábně na naše zvyklosti. Platit se dalo všude eury nebo kartou. Turecké liry jsme vůbec nepotřebovali.

Na ostrově je toho dost co objevovat. S autem si tak zařídíte na každý den nějakou trasu, kdy v pohodě objedete 2-3 zajímavá místa. Nebrali jsme ani výlety od cestovky (vyšly by mnohem dráž) a i díky tomu jsme viděli místa, která na těchto organizovaných výletech neuvidíte. Např. nádherné pláže (nejen Golden Beach, která je jedním z lákadel na výlet cestovek a která vůbec nestojí za návštěvu. K tomu víc dále). Je tu spoustu starých opatství, klášterů, hradů, zřícenin či starších nebo novějších mešit.

Naše první cesta směřovala na východ ostrova, do nejméně osídleného a téměř pustého národního parku Karpaz. Pomyslnou vstupní branou je městečko Dipkarpaz (řecky Rizokaprpaso), ož je nejsevernější a zároveň nejvýchodnější město na Kypru a vstupní brána do národního parku. Žijí zde pospolu jak řečtí, tak turečtí Kypřané, kteří se věnují poklidnému venkovskému životu daleko od turistického ruchu. Navštívit zde můžete kostel sv. Synesiose a místní mešitu. Prošli jsme se tu, nakoupili nějaké suvenýry v krámku vedle velkého parkoviště a jeli dál směrem na východ za místním lákadlem, „divokými“ oslíky, což si užili nejvíc naše děti. Osli tu nejsou od pradávna a nebyli součástí zdejší přírody. Divocí osli na Kypru jsou pozůstatkem invaze Turků z r. 1974. Jejich původními vlastníky byli farmáři – kyperští Řekové. Ti při úprku před tureckými vojáky na jih, nechali osly napospas osudu. Osli a snaha zdejších lidí udělat z území chráněnou rezervaci, se stávají pro ziskuchtivé developery překážkou. Pozorovat to lze i na tom, že území, kde se osli pasou, jsou systematicky vypalována. I my jsme cestou pár takových míst zahlédli. Ve válkou rozděleném Kypru se osli stali v poslední době symbolem sjednocení. Osli se tak stávají symbolem a nadějí na mírové řešení konfliktu za lepší budoucnost tohoto regionu. Cestou na východ jsme se setkali s 3 oslíky, kteří nám zahradili cestu a my je naládovali vší mrkví, kterou jsme s sebou vezli. To jsme ale netušili, že za hranicemi parku bude doslova osel na oslovi. A každý z ušáků už má ověřenou taktiku, kdy vám doslova čelem napochodují před auto a vy jste nuceni zastavit. Místní to občas sledují nerudně a na všechna ta zastavená auta s turisty, kteří tak na dlouhé minuty blokují cestu se dívají dost nepříjemně. Tímto směrem jsme se vydali poslední den s autem ještě jednou a zajeli dál než k Apostolos Andreas Monastery, a to, až na východní cíp a zde se vykoupali v nádherné zátoce, kde jsme byli jen my a pár oslíků na kopci nad námi. S dětmi trochu boj slézt dolů po srázu, ale nejsme žádní hoteloví polehávači, tak to s trochou opatrnosti šlo. Karpaz také láká na světově oceňovanou Zlatou pláž – Golden Beach, která je považována za jednu z nejkrásnějších pláží na světě. Pláž je dlouhá zhruba 4km a její duny se táhnou až 500m do vnitrozemí. Návštěva byla díky pověsti povinnost, koupání a pobyt na ní však naprosté zklamání, jedna velká nuda. Všude jen písek, teplá voda a žádný život v ní. Jeden človíček tu půjčuje lehátka za nějakých 10 euro. Pro turisty, kteří nehledají nic navíc a jsou spokojeni s tím, že s sebou plácnou u vody na lehátko je tahle pláž asi prima, pro nás ne. Voda zde navíc byla tak nepříjemně teplá, že jsme hledali každý chladnější proud. 

Krásné koupání a super pro šnorchlování je pak na Alagadi Beach 1 a 2 – někdy označována jako Turtle beach. Krásná voda, pestrý život ve vodě – viděl jsem tu spoustu ryb, jako Perutýna aj. Různé druhy krabů nebo hvězdic. Další pláž, kterou jsme navštívili byla Caretta Beach, kde jsme se nekoupali, i když místní ano. Bylo tu relativně chladno na teploty, které byli jinde na ostrově a moře dokonale rozbouřené – po celé pláži pak klícky chránící vajíčka karet před poničením.

Všechna tato místa jsou většinou dostupná po běžných silnicích, ale jinam musíte po neudržovaných, terénních cestách a proto sem ani moc turistů nemíří. Je to ale dobře. Je fajn být na nádherných místech, která si svou divokostí drží masy turistů a potenciálních vandalů stranou.

Když si vezmu cesty na některé z hradů, které jsme vyjížděli malým osobáčkem, nemyslím, že by to každý chtěl podnikat. Na jedné z cest vysoko v horách probíhala stavební úprava vozovky a svahů. Celá cesta už tak dost nepříjemná pro běžné osobní auto. Dělníci místo, aby nás otočili (jelikož jsme se dozvěděli, že na hrad vede již jiná, nová cesta jinudy), tak nám uhnuli s technikou, odkopali kameny z cesty a mi s vděkem projeli dál.

Z hradů jsme viděli Buffavento Castle kam vede od parkoviště krásný výstup, který vám dá malinko zabrat. Ale vyšli to naše dvě děti (5 a 3 roky), takže to musí dát každý. Poslední úsek až na samý vrchol jsem šel sám, ten je po rozpadlých prudkých schodech s rozbitým zábradlím s různými propastmi, takže jsme nechtěli riskovat. Buffavento je impozantní křižácký hrad umístěný na vrcholu kopce v pohoří Kyrenia 950 m nad mořem. Původně byl vystavěn v místě Byzantské strážní věže střežící ostrov před Arabskými nájezdy. Říká se, že Byzantský král Isaac Comnenus sem uprchl, když Richard Lví srdce dobyl ostrov roku 1191. Hrad nakonec vydal a za dob Lusignanských králů byl využíván jako vězení. V Benátském období byl hrad opuštěn a postupně chátral. Při katastrofálním požáru roku 1995, během něhož shořelo 16 000 akrů okolního lesa, ho jen těsně minulo zničení.

Další hrad Kantara Castle je nejníže položený ze tří velkých křižáckých hradů v pohoří Kyrenia na severu Kypru a také je nejsnadnější se k němu dostat. Autem dojedete přímo k němu na malé parkoviště. Hrad byl postaven na počátku křižáckého období. V době Benátského útoku se Kantara stala útočištěm mnoha uprchlíků. V klidnějších časech sloužila Lusignanským králům jako výchozí bod k výpravám do blízkých hor na lov leopardů. Hrad byl nakonec vzat Benátčany a definitivně opuštěn roku 1525 pro svou zastaralost.

Určitě ale nejzajímavější a nejlákavější je zřícenina hradu Saint Hilarion, který údajně inspiroval i samotného Walta Disneyho v animované pohádce Sněhurka a 7 trpaslíků, se rozprostírá ve výšce 732 m. n. m a jedná se o jednu z nejzachovalejších zřícenin hradu na světě. Jeho neuvěřitelná rozsáhlost a dochovanost vám doslova vyrazí dech. Zříceninu hradu Saint Hilarion naleznete v severní části Kypru. Hrad chránil Kypr před nájezdy pirátů a dalších dobyvatel. V době třetí křížové výpravy se hradu zmocnil anglický král Richard Lví srdce, po něm vládu nad Kyprem převzal francouzský rod Lusignanů.

Další s krásných hradů je hrad Kyrenia (turecky Girne Kalesi), kde můžete ve zdejším Muzeu vraků vidět pozůstatky řecké obchodní lodi ze 4. století př. n. l., jednoho z nejstarších plavidel, která kdy byla nalezena, spolu s jejím nákladem. První historická zmínka o hradu pochází z roku 1191, kdy jej anglický král Richard I. dobyl na své cestě ke třetí křížové výpravě porážkou Isaaca Comnena. Účel hradu byl vždy výhradně vojenský. Hrad byl několikrát obležen. Útok Janovčanů v roce 1373 hrad téměř zničil. Čtyřleté obléhání v 15. století pak přimělo nešťastné obyvatele k pojídání myší a krys. V roce 1489 Benátčané ovládli Kypr a v roce 1540 hrad rozšířili a dali mu dnešní podobu. Hlavní změny, jako přidání silných zdí a střílen pro děla, byly přizpůsobení změnám ve válčení ve formě dělostřelectva se střelným prachem. Uvnitř hradu postavili obrovské dlouhé rampy, aby bylo možné vytáhnout děla na hradby.

Klášter se nachází v malebné vesničce Bellapais, kterou naleznete 4 km jihovýchodně od Kyrenie v pohoří Pentadaktylos na severní straně Kypru. Klášter samotný je krásnou ukázkou francouzské gotiky. Zřícenina kláštera je obklopena horami, cypřiši, palmami, olivami či stromy obsypanými mandarinkami. Je zde nádherný výhled na vzdálené moře i na celou Kyrenii (bohužel i nepěknou skládku přímo pod touto památkou. To je věc, kterou na Kypru prostě nepochopím. Všudepřítomný bordel). V klášterním komplexu se nachází jedny z nejlepších restaurací v regionu, které nabízí speciality severokyperské kuchyně. Tak se aspoň píše. My tu nejedli. Když jsme čekali na jídlo asi 40 minut a následně nám bylo sděleno, že ještě musíme počkat, jelikož se chystá jídlo pro nějakou skupinku místních, jsme další potupné čekání s dětmi na kus žvance odmítli a dali si jen pití. Vesnička je plná drobných krámků, zejména se suvenýry. Do jednoho, který se nachází blízko vstupu do kláštera vám moc neradím chodit. My tam vlítli, proběhli a šup pryč. Vevnitř naprostý bordel, špína a nehorázný smrad. Starý majitel seděl venku a nevšímal si ničeho. Spíš mi to přišlo jak místní skládka. Ale nesoudím, jiný kraj = jiný mrav. Na okolních stromech se prohání kudlanky. Vyfotil jsem si je, ukázal dětem a frčeli jsme dál.

Rozhodně vůbec nejzajímavějším místem na severní části Kypru je antické město Salamis, jehož vznik se datuje do 8. století před naším letopočtem. Antické město, kde na vás dýchne kouzlo časů minulých a kde se antické památky dochovali až do dnešních dnůve velmi dobrém stavu. Město je často popisováno jako kyperské Pompeje. Podle legendy bylo založeno hrdinou Trojských válek Teucerem, synem Telamóna, který se po boji nemohl vrátit domů, neboť se mu nepodařilo pomstít svého bratra Aiáse.

Od roku 1952 je Salamis chráněnou kulturní památkou, kde stále probíhají vykopávky. Stále se věří, že pod zemí je ukryta ještě značná část staveb atd. Ruiny pocházejí z římského období, kdy byl Salamis považován za největší obchodní středisko Kypru.

Nejstarší nálezy pocházejí z 11. století, přičemž největší prostor zaujímají bývalé luxusní lázně s mozaikami a s antickými motivy s freskami, které bohatým obyvatelům nabízely perfektní místo k odpočinku a relaxaci. Lázně mimo jiné zdobí také krásné antické sloupy a sochy římských bohů, z nichž se dochovaly pouze těla. Hlavy zřejmě padli za oběť rabování. Lázeňský komplex byl na svou dobu konstrukčně prvotřídně vyřešen. Například zde fungovalo podlahové vytápění. Kromě římských lázní se zde dochovaly také ruiny kdysi velkolepých staveb jako je gymnasion (předchůdce dnešních fitness center). Nedaleko od lázní se nachází dodnes fungující antické divadlo, vybudované císařem Augustem, jehož hlediště má 50 řad sedadel pro patnáct tisíc diváků.

Salamis postupně upadl v zapomnění, a to zejména díky ničivých zemětřesení a následných přílivových vln. Kvůli arabských nájezdů a postupného zanášení zátoky naplaveninami z blízké řeky došlo k oslabení významu města, což mělo za následek jeho zapomnění. Znovu byl Slamis objeven až roku 1882, přičemž rozsáhlejší archeologické práce, které dosud odkryly jen zlomek původního města, zde probíhají od roku 1974.

Klášter byl založen v místě, kde byl pohřben apoštol Barnabáš. Právě zde, v hrobce kláštera se v r. 488 našly pozůstatky považované za Barnabášovy, který je tradičně považován za zakladatele Kyperské církve a je uctíván jako patron Kypru.

Během 7. stol. byl klášter zničen arabskými nájezdníky a pak přestavěn. Zdi kostela jsou bohatě zdobeny malbami představujícími historii nalezení těla sv. Barnabáše i další výjevy z jeho života.

Apoštol Barnabáš se narodil v nedaleké Salamině. Později kázal s apoštolem Pavlem na Kypru i v Malé Asii. Roku 75 vystoupila židovská obec v Salamině proti jeho kázáním a Barnabáš byl ukamenován.

Dnes je klášter jednou z nejvýznamnějších památek Famagusty.

Jako vždy jsem doufal, že natrefím na nějaké vážky. A podařilo se i tentokrát. Život je tu pestrý, ale musí člověk trochu hledat. Podmořský svět nyní opomenu, jelikož nemám techniku na jeho focení a tak zůstane jen v mé paměti….krásný, ale bez digitálních obrázků. Suchozemský život tu není nijak exotický, ale i tak jsem si mohl vyfotit různé druhy hmyzu nebo ptactva (pravda, moc šancí jsem neměl a tu jedinou – na ledňáčka mi zhatil jeden místní človíček). Jsem ale spokojený. Nešlo o nějakou fotovýpravu za zvířaty, ale rodinnou dovolenou a pokud se podaří navíc pár obrázků přírody, tak to beru jako velký a příjemný bonus. Kypr jsme si i přes jeho negativa užili a i přes ně (např. všudypřítomné odpadky) bych se sem jednou, za pár let rád vrátil.